Narazila jsem na ten román úplnou náhodou v knihkupectví. Neměla jsem co na čtení na víkend, tak jsem pokrčila rameny a koupila si ho.
Stačily mi necelé dva dny, abych ho přečetla.
Úplně mě pohltil. A to i přes to, že nejde o dokonalý román, vlastně je na něm spousta věcí, které vás rozčilují, je přesymbolizováno, bez znalosti řecké a egyptské kultury se ženete vpřed a některé souvislosti unikají. Ale na druhou stranu nádherně funguje nedořečenost, retrospektivní vyprávění, kdy vám to prostě nedá, protože autor naznačí jen drobek, jen malou informaci, a vy přece chcete vědět, jestli spolu budou šťastně až do smrti, no ne?
Příběh vypráví o Cecilii, ženě posedlé hledáním dokonalého fontu, který by dokázal oživit mrtvé, vyvolat emoce a zajistit nekonečno. Zároveň je však příběhem o vztahu k muži-vypravěči a o tom, jak rozdílné může být chápání "činů z lásky".
***
Žádné komentáře:
Okomentovat