Angels & Demons / Andělé a démoni

Ehm. V kině jsme byli včera a já ten film vlastně ani za 24 hodin nezvládla vstřebat a utvořit si názor.

Knížku jsem četla už dávno, takže mě nemohla zas tolik ovlivnit. A když od ní odhlédnu, tak... je to strašně ukecané, monology vysvětlující posuny v ději jsou prostě dlouhé a nedá se to všechno chytit. Je to trochu jak naučná divadelní hra.

Na druhou stranu možná stačilo vypnout mozek a ponořit se do té atmosféry - geniální doprovodná hudba, geniální Ewan McGregor (jako padre naprosto k sežrání) a Stellan Skarsgård, nezbytný závěrečný zvrat. A Tom Hanks má stokrát lepší účes (což se objeví v každé recenzi, ale on je to naprosto zásadní fakt).

Teď mi ve sprše došlo, co mi na tom filmu tolik vadí - že Langdon je taková plochá postava. Není vlastně ani ten stoprocentně charakterní hodnej kluk, ani zlej parchant. Jen je chytrej. A to bohužel na dechberoucího hlavního hrdinu ve filmu nestačí.

Jsem zvědavá na prodlouženou verzi. Jestli ta čtyřikrát se opakující honička dostane nějaký hlubší smysl. A Šifra se mi líbila víc.

***

Psycholingvistika o lži

Víme, že když se děti dopouštějí chyb a produkují negramatické věty, obvykle je nikdo neopravuje. Dospělí děti opravují, když říkají něco, co není pravda. Roger Brown, jeden z průkopníků výzkumu osvojování jazyka, poukázal na zajímavý paradox: jsou-li děti opravovány, když nemluví pravdu, a naopak nejsou opravovány, při použití špatné gramatiky, jak je možné, že výsledkem této praxe je dospělý člověk, který umí velmi dobře lhát a zároveň tvořit dokonalé gramatické věty?

Altman, G. T. M.: Výstup na babylonskou věž, 2005, str. 54

Duplicity / Dvojí hra

Při rozhodování "na co si půjdu odpočinout do kina" jsem to měla vážně jednoduché. Na Anděly a démony chceme jít s M., takže bylo jasno - kromě Dvojí hry jsem nic jiného netoužila vidět.

Vlastně je to velmi, velmi příjemný špionážní thriller, u kterého se občas zasmějete, u kterého musíte trochu přemýšlet, u kterého do konce nevíte, jak to dopadne. U kterého se nenudíte. (A ne, opravdu mé hodnocení neovlivnil obličej Clivea Owena přes celé obrovské plátno.) Hodně příjemná je postupná retrospektiva, která odkrývá vznik vztahu mezi oběma špiony (již zmíněný Clive Owen a už lehce starší Julia Roberts).

Na květnové odpoledne ideální ****

Jan Kjaerstad - Znamení k lásce

Narazila jsem na ten román úplnou náhodou v knihkupectví. Neměla jsem co na čtení na víkend, tak jsem pokrčila rameny a koupila si ho.

Stačily mi necelé dva dny, abych ho přečetla.

Úplně mě pohltil. A to i přes to, že nejde o dokonalý román, vlastně je na něm spousta věcí, které vás rozčilují, je přesymbolizováno, bez znalosti řecké a egyptské kultury se ženete vpřed a některé souvislosti unikají. Ale na druhou stranu nádherně funguje nedořečenost, retrospektivní vyprávění, kdy vám to prostě nedá, protože autor naznačí jen drobek, jen malou informaci, a vy přece chcete vědět, jestli spolu budou šťastně až do smrti, no ne?

Příběh vypráví o Cecilii, ženě posedlé hledáním dokonalého fontu, který by dokázal oživit mrtvé, vyvolat emoce a zajistit nekonečno. Zároveň je však příběhem o vztahu k muži-vypravěči a o tom, jak rozdílné může být chápání "činů z lásky".

***